(1893–1963)
Nahlédněte do osudů potomka ruské židovské rodiny, který se po několikaleté pouti zajateckými tábory ocitl v Československu, vystudoval zde medicínu a oženil se – jen proto, aby musel vzápětí znovu uprchnout, tentokrát na druhý konec světa.
Marco Braunstein se narodil 23. února 1893 v židovské, avšak převážně rusky hovořící rodině Grigorije Braunsteina v Oděse v tehdejším carském Rusku. Po vypuknutí Velké války v roce 1914 narukoval jako jednadvacetiletý student do carské armády a zúčastnil se bojů proti Rakousko-Uhersku, během nichž o rok později padl do zajetí. Posléze se dostal do Uher a zbytek války prožil jako zajatec v Komárně a Dunajské Stredě. Po skončení války putoval po různých zajateckých táborech na území bývalé rakousko-uherské monarchie, až se v roce 1920 dostal jako uprchlík do Československa.
Ani poté, co občanská válka v Rusku skončila, se do své vlasti nevrátil. Místo toho se rozhodl zůstat v Československu a pokračovat ve vysokoškolském studiu, které musel po narukování přerušit. Studoval nejprve na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1920–1924) a poté na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1928–1934), po jejímž absolvování získal akademický titul MUDr. Záhy začal pracovat v Bratislavě jako všeobecný a později zubní lékař, nicméně pořád se statusem uprchlíka a od roku 1930 coby držitel Nansenovského průkazu totožnosti.
Dne 5. března 1938 se MUDr. Braunstein, nyní již jako československý státní příslušník, v Bratislavě oženil. Jeho manželkou se stala polská Židovka a lékařka Chaja Fajga, narozená 29. ledna 1909 ve Varšavě, která rovněž vystudovala Lékařskou fakultu Komenského univerzity. Zakrátko manžele Braunsteinovy potkal konec první československé republiky a definitivní zánik Česko-Slovenska v březnu 1939. Politické ovzduší v nově vyhlášeném Slovenském štátě, který se přimknul k nacistickému Německu, nebylo pro židovský pár nijak příznivé, a proto se po vypuknutí druhé světové války a zavedení hitlerovských rasových zákonů na Slovensku se rozhodli emigrovat.
Slovensko opustili dne 2. října 1939. Jejich dlouhá cesta za svobodou vedla přes Maďarsko a jugoslávský ostrov Susak až do italského přístavního města Nervi a následně do blízkého Janova, odkud odpluli na lodi Romolo (Romulus) do Austrálie.
K australským břehům dorazili 26. prosince 1939. Vylodili se v Melbourne ve státě Victoria a jakožto židovští emigranti se záhy rozhodli pro změnu jména, protože německy znějící příjmení nepůsobilo v jednání s Australany dobře – Austrálie byla od září 1939 s nacistickým Německem ve válečném stavu. Marco Grigorjevič si zvolil anglickou variantu svého jména Mark George a příjmení Brunton a jeho manželka se představovala jako Felicia Brunton.
Manželé Bruntonovi se v Melbourne usadili a navázali kontakty s československým honorárním konzulem Peacockem, který zde působil. Podle údajů československého generálního konzula Solanského bydleli v bytě č. 19 na adrese The Esplanade 20 na melbournském předměstí St. Kilda.
V září 1941, kdy v Evropě již dva roky zuřila další válka, se M. G. Brunton rozhodl, že dobrovolně vstoupí do Australské armády. Dne 26. září byl odveden pod služebním číslem V19714 a jako vysokoškolsky vzdělaný lékař zařazen k jednotce 106th Australian General Hospital. Ta sídlila ve státě Victoria v rámci rozsáhlé vojenské základny Bonegilla u jezera Hume poblíž měst Wodonga a Albury. Zde působil až do konce války v důstojnické hodnosti nadporučíka (Lieutenant).
106. vojenská nemocnice sloužila za války jako centrální nemocniční zařízení pro celou vojenskou základnu, čítající 848 budov, a zároveň přijímala australské a americké vojáky z fronty, kteří se zde zotavovali z vyčerpání a nemocí, zejména malárie a tuberkulózy (jen v roce 1944 zde bylo s tuberkulózou hospitalizováno 655 pacientů). Nemocnice ošetřovala rovněž italské válečné zajatce z nedalekého zajateckého tábora Myrtleford.
Podrobnější informace o průběhu služby nadporučíka Bruntona a jeho poválečných osudech zatím nejsou k dispozici. Můžeme pouze konstatovat, že po čtyřleté službě byl 5. října 1945 demobilizován a do osvobozeného Československa se již nevrátil – v únoru 1946 získal občanství a jako australský státní příslušník nadále žil v Melbourne, kde 5. září 1963 ve věku 70 let zemřel.
Archiv Ministerstva zahraničních věcí Praha, fond Londýnský archiv (obyčejný).
Národní archiv Praha, fond Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna (1931–1940).
Národní archiv Praha, fond Ministerstvo vnitra – Londýn.
National Archives of Australia, Passenger arrivals index (1921–1950).
PENNAY, Bruce: The army at Bonegilla 1940–71. Wodonga 2007.
